Zřícenina zámku Walddorf

              

Kraj: Plzeňský

Okres: Domažlice

GPS souřadnice: 49.5659181N, 12.6194611E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/pejenerera

 

Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa, příroda voněla jarem a vlahý větříček zlehka vanul a šuměl v korunách stromů. V tento krásný den jsem zavítala do západních Čech, abych našla zříceninu zámku, o které dnes už ví jen mapy, příroda a cosi v mém kožíšku.

 

Svištěla jsem krásnou přírodou po zpevněné lesní cestě s očadly, ušadly a famfrňákem v pohotovosti. Co hledám, věděla jsem moc moc dobře. Můj kožíšek mi totiž od samého rána vysílal signály, že mám najít místo tajemné, které pomalu, ale jistě, pohlcuje příroda. Kde mám hledat, to mi lehce naznačil. Ale kudy kam, to už mi neprozradil. I proto jsem svištěla lesem se všemi smysly v pohotovosti a hledala jsem pěšinku, u které by můj kožíšek usoudil, že už se blížím k cíli.

 

Zpevněná lesní cesta vedla mne z táhlého kopečka. Všude kam jen mé očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy vedle cesty merčila jsem keře i květiny, mezi kterými poletovali mí kámoši motýli a kamarádky včelky.

 

V tlapkách jsem měla mnoho kilometrů, v merku spoustu kámošů, když v tom se po mé pravé tlapce objevil turistický přístřešek, od kterého se neslo tolik svěžesti, že jsem neodolala a stlapkala jsem z cesty. Utlapkala jsem jen pár kroků, skočila jsem dlouhý skok, když v tom se do hloubi hlubokého lesa ozvalo čvachtnutí. To se celé mé já ocitlo v rybníčku s průzračně čistou vodičkou, který dělal společnost turistickému přístřešku.

 

Jen pár temp jsem uplavala, trošku jsem se napila a už jsem byla zpátky na cestě, po které jsem svištěla z kopečka dál, do míst, kam mne vedlo cosi v mém kožíšku. Usvištěla jsem mnoho kroků, prosvištěla jsem zatáčkou, když v tom se příroda jako mávnutím kouzelného proutku proměnila.

 

Po mé pravé tlapce už nebyl vzrostlý hluboký les. Hluboký les proměnil se v místo, které mi hodně připomínalo staré zámecké obory. Stromy tu rostly daleko od sebe. Pod stromy nebyly keře, ale travička. Taková ta jemná, která mezi svá stébla občas pustí květinu.

 

To se ví, nedalo mi to. Tenhle kousek lesa musela jsem prozkoumat zblízka. Sesvištěla jsem z lesní cesty a už jsem svištěla slalom mezi stromy kamsi. Usvištěla jsem jen pár kroků, když se tlapky mé začaly bořit do země. Skočila jsem pár skoků, když se po mé levé tlapce objevila kamenná zeď. Zeď nebyla velká. Vlastně už z ní skoro nic nezbylo. A v tom mi to štěklo.

 

Jen co jsem zeď zmerčila, změnila jsem směr. Zpomalila jsem postup vpřed a tempem krok sun krok blížila jsem se ke zdi. Utlapkala jsem jen pár kroků, když jsem si všimla další kamenné zdi. Tentokráte větší, vyšší, majestátnější, ve které jsem zmerčila místa, kde v dobách dávno minulých byla okna.

 

To vám štěknu, kamarádi, já jsem měla z objevu takovou radost, až jsem si vyskočila. Jen co jsem dopadla zpátky na zem, rozvrtěla jsem chvost a pomalu jsem se vydala na průzkum zříceniny. Nejdříve jsem bývalý zámek zkoumala zvenčí, pak jsem se dostala mezi vnitřní zdi. Objevila jsem fragmenty kachliček, kamna i zbytky nádobí. Prohlédla jsem si některé místnosti, u kterých dnes lze jen těžko hádat, zda se v nich bydlelo, pracovalo nebo tančilo.

 

Prohlídka zříceniny zámku mi nezabrala mnoho času. Najít ji, to byla jiná. Ale průzkum mi šel krásně od tlapek. Dnes vám tak mohu s radostí štěknout, že zřícenina zámku Walddorf bude jedním ze zastavení v mé nové knize, která vyjde na podzim. Místo je krásné, tajemné a člobrdice mi slíbila, že o zámku zjistí zajímavé informace.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)