Bývalý kostel sv. Václava

                   

Kraj: Středočeský

Okres: Kutná Hora

GPS souřadnice: 49.9384561N, 15.2701128E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/huvumafelo

Den byl krásnější než krásný. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Vlahý větřík vanul a jemně šuměl v korunách stromů. Příroda ták krásně voněla, jako voní málokdy. Jediné, co mi dělalo vrásku na kebuli, bylo, že dnes je můj poslední den v Kutné Hoře, kterou se mi vůbec opouštět nechtělo.

 

Není se čemu divit. Vždyť jsem tu také objevila tolik krásných míst. Objevila jsem tajemné, a tak trošku strašidelné, bývalé mlýny. Objevila jsem vodopády. Užila jsem si parádních výhledů, hodila jsem očadlem na šachtu a v neposlední řadě jsem málem prošla zdí jako duch do obce, kterou již dávno vzal čas. Objevila jsem kostel, který byl, pak jej navštívil nějaký Jenda se svou družinou a po jeho odchodu zbyl z kostela jen prach a popel, ze kterého když vstal a proměnil se v perličku baroka, byl zbourán a proměněn v pole. Tento kostelík jsem objevila takovou náhodou, že mi to kebule dodnes nebere. Ale jedno hledání mne ještě čekalo. U naposledy zmíněného tajemného kostelíka mi člobrdice prozradila tajemství. Kdesi v místní hluboké bučině stával kostelík ještě o mrňousek starší, než byl kostelík sv. Petra a Pavla. Byl to kostel sv. Václava, který byl vystaven v samotném románském slohu. Ten prý když najdu, navštívím skvost nejen nevídaný, ale i téměř neviditelný.

 

To se ví, nedalo mi to. Kostelík sv. Petra a Pavla se mi líbil. Zaujal mne svou neviditelností. Pokud je kostelík sv. Václava stejně neviditelný, čeká mne pořádné dobrodrůžo. A ty já mám moc moc ráda.

 

Našponovala jsem ušadla, promrkala očadla a s famfrňákem zavětřenějším než zavětřeným vydala jsem se na průzkum hluboké bučiny. Tušila jsem, že kostelík bude někde v ní. Ale kde, to jsem netušila.

 

Svištěla jsem slalom mezi buky, dávala jsem si pozor, abych se nezamotala do břečťanu, který zdobí tento les. Pěšinky jsem nechala lesu. Byly všude kolem mne a bylo jich tolik, že zkoumat jednu po druhé byl by holý nesmysl. Svištěla jsem napříč lesem kamsi kupředu. Když byla člobrdice za mým chvostem menší než malinká, posunula jsem se o pár kroků dál a svištěla jsem zpátky k člobrdici.

 

Kolik kroků jsem usvištěla, těžko štěknout. Kolik kilometrů jsem nasvištěla, raději nechci ani pomyslet. Ale protože jsem měla jasný cíl a kožíšek mi poštěkával, že stačí najít vysoký pařez s cedulí, mohla jsem si svou strategii dovolit. Vsadila jsem vše a brzy jsem měla splněno. Unavenější než unavená našla jsem místečko, které jsem hledala. Tedy, samotné místečko ještě ne, ale už jsem byla u pařezu, záchytného bodu, kde se stačilo vydat na průzkum přilehlých pěšinek.

 

Protože jsem hledala neviditelný kostel, zpomalila jsem. Zvedla jsem kebuli, narovnala záda a hrdě jsem tlapkala krok sun krok po místních pěšinkách.

 

Zkoumala jsem pěšinku za pěšinkou, značila jsem si pěšinky prozkoumané. Než se ke mne přidala člobrdice, už jsem měla v merku bránu, kterou se do kostela vchází a, člověče, div se, objevila jsem i kamenné základy kostela.

 

To vám štěknu, kamarádi, tento objev byl pro mne ták velký a symbolický, že ho nedokážu popsat štěkem. Kutná Hora mne uchvátila a její památky? Ty jsou pro chlupáče jako stvořené. Kam se hrabe sv. Barbora, kam je mi vstup zapovězen. Tu mile ráda přenechám člobrdici. Já jsem moc moc ráda, že Kutná Hora skýtá tolik zákoutí, které potěší sviště i chlupáče, že snad i ten průzkum města člobrdici povolím. Ale až budu chrupat v pelíšku. A jen na chvíli. Takové vinice, park pod hradbami či u kláštera a hlavně park s rukou, to chci prozkoumat také :)

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)