Vodojem Koellborn, Labské pískovce

                   

Kraj: Ústecký

Okres: Děčín

GPS souřadnice: 50.7845172N, 14.2301700E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/bemunecoho

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulala Děčínskem. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Včelky a čmeldové poletovali z květu na květ a co chvilku se prohnali kolem mne, snad proto, abych je nepřehlédla. I kamarádi ptáčci byli na toulce se mnou. Do kroku mi pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí.

 

Tlapkalo se mi, jedna radost. Tlapky mé nesly mne po měkoučké pěšině lemované zábradlím. Všude, kam jen mé očadlo pohlédlo, rostly buky. Od mladých bučků po majestátní buky, na které byla radost pohledět.

 

Cesta má vedla do táhlého kopečka. Kdyby to šlo, svištěla bych kupředu s větrem o závod. Ale tady to nešlo. Kousek ode mne si to šlapali člobrdové. A já jsem musela tlapkat na vodítku. Možná tomu nebudete věřit, ale v této nádherné přírodě mi to ani trošku nevadilo. Ba naopak. Byla jsem moc moc ráda, že člobrdice určuje tempo a já mám čas na kochání.

 

Utlapkala jsem mnoho kroků. Protlapkala jsem mnoho zatáček. V místě, kde se stoupání pomalu stávalo rovinkou, v místě, kde končilo zábradlí, zmerčila jsem cestičku vedoucí kamsi. Vodítko nevodítko změnila jsem směr a než se člobrdice stačila zorientovat, už jsem si to tlapkala kamsi mezi mladé bučky.

 

Tlapky mne nesly nádhernou zelení kamsi do hloubi bučiny. Čím hlouběji v bučině jsem byla, tím zelenější les kolem mne byl. Čím zelenější les kolem mne byl, tím svěžejší větříček vanul. Když už jsem si začala poštěkávat, že krásnější příroda už snad ani nemůže být, přímo před mým famfrňákem vyrostla parádní kamenná stavba, kterou jsem jaktěživ předtím nezmerčila.

 

Z rázu jsem se zastavila a začala valit očadla. Nejdříve jsem pořádně mrkala, ale s každým mrknutím stavba na místě byla. Když už jsem začala věřit vlastním očadlům, začala jsem je valit ještě více. Vždyť přede mnou byla stavba z obrovských kamenných kvádrů. Sem tam byla porostlá mechem, ale to jsem zmerčila jen občas. Navíc v parádní zeleni působila stavba nejen tajemně, ale dokonce až pohádkově.

 

Stála jsem v bučině, valila jsem očadla, když mi člobrdice pověděla, že stojím u vodojemu na Kvádrberku. Také mi pověděla, že tohle místečko by si zasloužilo být v mé nové knize, která vyjde na podzim. Co myslíte, kamarádi, dáme ho tam?

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)