Zřícenina skalního hradu Valečov, CHKO Český ráj

                    

Kraj: Středočeský

Okres: Mladá Boleslav

GPS souřadnice: 50.5106769N, 15.0263625E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/gojukeleto

Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Protože bylo brzy ráno a nebylo moc teplo, ptáčci mi pěli do kroku ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Zkrátka den byl jako korálek a já jsem byla moc moc ráda, že se mohu toulat po boku člobrdice neznámou krajinou a užívat si chvíli tady a teď.

 

Tlapky mne nesly mezi loukami po asfaltové silničce, na kterou byl vjezd autům přísně zapovězen. Chvilku jsem tlapkala po asfaltu, ale brzy jsem zjistila, že svištím napříč loukou a nic mne nemůže zastavit. Prosvištěla jsem se po boku kamaráda motýla, prosvištěla jsem se po boku kámošky včelky. Když se louka, po které jsem svištěla, začala vzdalovat od cesty, po které šla člobrdice, vrátila jsem se k člobrdici a dělala jí společnost.

 

Po boku člobrdice jsem tlapkala jen chvíli. V místech, kde se asfaltová silnička začala skrývat v aleji, v místech, kde se z rovinky stalo stoupání, zamávala jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a vyrazila jsem na průzkum.

 

Svištěla jsem do kopečka rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost měl co dělat, aby vyrovnal sebemenší zatáčky. Usvištěla jsem mnoho kroků, když se z kopečka stala rovinka a po mé levé tlapce objevily se schody, které nemají obdoby.

 

To se ví, nedalo mi to. V mžiku jsem změnila směr a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem svištěla po schodech kamsi vzhůry. Usvištěla jsem jen pár kroků, když v tom se na posledním schodu mé já posadilo a nevěřilo vlastním očadlům.

 

Přímo přede mnou stála majestátní skála. Ale nebyla to obyčejná skála. Do skály vedlo tolik vchodů, že bych je ani na jedné tlapce nespočítala. Některé vchody byly zamřížované, některé byly bez mříží. A právě vchody bez mříží přitahovaly mou pozornost natolik, že jen co se ke mne člobrdice přiblížila, už jsem stála na všech čtyřech a vyrážela na průzkum.

 

Tlapkala jsem tempem tlapka tlapku mine. Očadla, ušadla i famfrňák jsem měla v pohotovosti. Kde to jsem, neměla jsem tušení. Ale že jsem na místě krásnějším než krásném, ba až pohádkovém, to jsem tušila.

 

Protlapkala jsem jedním průchodem, když se přímo přede mnou objevila skála s jeskyňkou. Protlapkala jsem kolem skály, když v tom jsem objevila další malou skálu s jeskyňkou. O pár kroků dál objevila jsem jeskyňku se zábradlím a nápisem hladomorna, kterou jsem raději velkým obloukem obtlapkala. Jeden totiž nikdy neví, jak rychle se může do hladomorny dostat. Alespoň to mi vyprávěl vězeň z hladomorny na jednom z hradů v Pardubickém kraji.

 

Jak jsem tak brala hladomornu obloukem, otočila jsem kebuli, hodila jsem očadlem na skálu za chvostem a to, co jsem zmerčila, mne přimělo se posadit. V dáli ne moc daleké, vlastně jen pár kroků ode mne, vypínal se na vysoké skále kamsi do nebes parádní hrad. Merčila jsem hradní zdi, merčila jsem vchod. Dokonce i mříž jsem zmerčila, ale už nebyla zavřená.

 

To se ví, nechala jsem člobrdici zaplatit vstupné a už jsem tlapkala vzhůry po schodech vytesaných do skály. Protlapkala jsem jeskyňkou, vysvištěla jsem po schodech, protlapkala jsem dveřmi a svět mi ležel u tlapek. Byla jsem na vyhlídkové plošině hradu Valečov, který jsem prozkoumala píď po pídi a objevila jsem spoustu zajímavých zákoutí. Co všechno jsem na hradě objevila, o tom se dočtete v mé nové knize, která vyjde na podzim.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)