Solenická podkova

                      

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6272939N, 14.2021950E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/luvusefoho

Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti poletovaly bílé naducané mráčky, které dělaly Puňťovy jen samou neplechu. Čím víc mráčky Puňťu zlobily, tím úchvatnější hra světel a stínů se odehrávala na zemi.

 

Tlapky mne nesly nádherným mladým lesem po měkoučké lesní cestě. Všude, kam jen má očadla pohlédla, rostly vysoké stromy. Merčila jsem buky, smrky, borovičky i doubky. Pod stromy rostly keříky maliní a ostružiní. Vší tu lesní krásu doplňovaly květiny rostoucí podél lesních cest.

 

Tlapky mne nesly skoro po rovince. Minula jsem lovkyni, minula jsem křížek. Než jsem se nadála, už jsem byla u sv. Huberta, u kterého nechyběl jelen s parádními parohy. Od Huberta s jelenem šla má cesta už jen z kopce.

 

Svištěla jsem z kopečka a nic mne nemohlo zastavit. Svištěla jsem kupředu ták rychle, že stromy kolem mne zdály se mi býti rozmazané. Usvištěla jsem mnoho kroků, skočila jsem mnoho skoků, když v tom se přímo přede mnou objevila pěšinka vedoucí kamsi mezi mladé buky.

 

To vám štěknu, kamarádi, jen co jsem pěšinku zmerčila, změnila jsem směr. Chvostem jsem zamávala měkoučké lesní cestě na rozloučenou a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem svištěla kamsi.

 

Svištěla jsem po pěšince, do kroku jsem si spokojeně vrtěla chvostem. Usvištěla jsem mnoho kroků, když se pěšinka změnila ve strmý sráz, na kterém ji nahradily schody. Schody nebyly jeden jako druhý. Ba právě naopak. Tlapkat po schodech bylo dobrodrůžo, které dají jen ti nejodvážnější z vás. 

 

Po zdolání mnoha schodů se stromy kolem mne rozestoupily. Tlapky mé dotkly se skály a svět mi ležel u tlapek. Stála jsem na skále, kochala se pohledem a nevěřila jsem vlastním očadlům.

 

Kdesi v hloubi pode mnou tekla řeka Vltava. Přímo přede mnou byl oblouk koryta řeky a nad ním louka. Louku zdobila v dáli daleké rozhledna, na kterou se budu muset vypravit. Široko daleko merčila jsem pole, louky, obce i vísky. Merčila jsem hluboké lesy.

 

Byla jsem na místě krásnějším než krásném a kdybych mohla, byla bych na něm dodnes. Byť cesta na Solenickou podkovu patří mezi náročnější, to, co tu zažijete, za trošku námahy stojí. Chce to jen pevné boty, trošku odvahy, hodně odhodlání a chuť vyrazit na místo, které se jen tak nenajde.

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)