Bývalá obec Podolsko, Orlická přehrada

                        

Kraj: Jihočeský kraj

Okres: Písek

GPS souřadnice: 49.3570800N, 14.2735700E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/nupuvaboka

Dnes vás, kamarádi, zavedu na samotné dno Orlické přehrady, kde jsem se po boku člobrdice toulala, když jsem jí pomáhala vyčmuchat zajímavá místa pro její nový projekt Vltavína.

 

Měl být krásný den, ale mne se něco nezdálo. Jenže co naplat. Byla jsem na Orlické přehradě. Místě ták krásném, mne moc oblíbeném, které jsem chtěla prozkoumat do posledního kousku. Na lelky nebo déšť v mém programu nebylo místo. Proto jsem hned brzy z rána, i přes zamračenou oblohu, skočila do Toyoťáka a nechala se dovézt k Podolskému mostu. Vždyť kde jinde bych také měla začít Orlickou přehradu prozkoumávat?

 

Než jsem se nadála, už jsem vyskakovala na nevelkém parkovišti jen pár kroků od Podolského mostu. Můj další směr byl jasný. Po asfaltce mezi domky, sesvištět mini kopeček a šup do svěží vodičky. Jenže co to? Plán A byl jasný a mnohokrát zažitý. Jenže jen co jsem se ocitla na místě, kde bývá vodička, byla jsem na cestě starší než staré, přede mnou byla louka a vodička tekla kdesi v dáli přede mnou, za dlouhým pásem bahýnka. Co je tohle za šlendrián, musela jsem zjistit. Našponovala jsem ušadla, promrkala očadla a famfrňákem jsem se několikrát zhluboka nadechla. Se všemi smysly v pohotovosti, s famfrňákem plným pachu mrtvých ryb a tajemna, vydala jsem se na průzkum.

 

Přesvištěla jsem po pláži, která na místě nebývá, obsvištěla jsem loďku, jen tak plující po mělčině. Usvištěla jsem mnoho kroků, když v tom jsem byla u pásu bahýnka, do kterého by mne nikdo ani za steak nedostal.

 

Bahýnko vonělo rybinou, což bylo něco pro mne. Ale také bylo cítit pachem let dávno minulých, tajemnem a záhadnem. Navíc jsem jen pár kroků přede mnou merčila stopy nějakého neopatrného člobrdy, který se do bahýnka zabořil minimálně po kolena. Že bych něco takového zažila i já, to jsem nechtěla riskovat. Vždyť bych mohla dopadnout jako on, nebo jako loďky, které byly uvězněné opodál.

 

Co dál, věděla jsem hned. Vydala jsem se doleva, pod Podolský most. Z dálky jsem si prohlédla zatopený, po mnoho desítky let neviditelný, řopík. O mrňousek dál objevila jsem malou zátoku, ve které se mohlo smočit celé mé já. Zátoku tvořil základ bývalého domu a základy mostu, který tu stával v dobách, než se zatopila Orlická přehrada.

 

Chvilku jsem se láznila, chvilku jsem plavčila, když v tom se ozvalo zahřmění. Já se, kamarádi, ták lekla, že jsem z vody vysvištěla jako mladé štěndo. Člobrdice dělala, jako že zahřmění neslyšela. To prý jen kamion na mostě. Ale já jí nevěřila a vydala se po břehu řeky kamsi směrem do zátoky.

 

Utlapkala jsem jen pár kroků, když jsem objevila vchod do sklepa. O mrňousek dál byly základy a nevysoké zdi stavby, která tu stála v dobách dávno minulých. Opodál jsem zmerčila další pozůstatky budovy, které než jsem stihla prozkoumat, stalo se něco, co se úplně stát nemuselo.

 

Korytem řeky Vltavy zaznělo další zahřmění a spustila se sprcha nevídaná. Chtěla jsem se schovat pod mostem, ale brzy jsem zjistila, že to není zrovna dobrý nápad. S člobrdicí po boku vysvištěla jsem kopeček a brzy jsem ležela v Toyoťákovi, který na mne čekal na parkovišti.

 

Co vám budu, kamarádi, štěkat. Bývalé Podolsko je nádherné místo. Má v sobě tajemno, které mám tak ráda. Kdykoli, když mi to Orlická přehrada dovolí, se sem vydávám toulat. Ale ještě nikdy jsem tu nezažila tak málo vodičky. Také jsem tu nikdy předtím nezmokla. Bohužel dnes láká toto místo tolik člobrdů, že užít si jej tak jako já můžete jen v pracovní dny. A to ještě tehdy, když budete mít moc moc velké štěstí. Ale stojí to za to ;)

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)