Naučná stezka Strážců hranice, Šumava

                       

Kraj: Plzeňský kraj

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: 49.1439269N, 13.5565842E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/norotunaja

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulala nádhernou šumavskou přírodou. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který mi svými hřejivými paprsky zahříval kožíšek. Kolem Puňti poletovaly bílé naducané mráčky, které mu co chvíli provedly nějakou tu neplechu. Ptáčci mi pěli do kroku ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Já jsem se jen tak toulala mou oblíbenou Šumavou, užívala jsem si každý krok a vůbec nikam jsem nespěchala.

 

Tlapkala jsem po kamenité cestě napříč nádhernou přírodou. Městečko Kašperské Hory nechala jsem za chvostem. Po pravé tlapce měla jsem pastvinu pro kámošky kravky, které zrovna nebyly doma. Po tlapce levé, to vám bylo, kamarádi, něco. Po tlapce levé mi svět ležel u tlapek. Merčila jsem kopce i kopečky. Merčila jsem hluboké lesy, louky i pastviny. Merčila jsem aleje stromů, obce i samoty. V dáli daleké merčila jsem kostelík, který jednou budu muset prozkoumat.

 

Než jsem se nadála, už jsem tlapkala lesem. Cesta má vedla nejdříve z prudkého srázu, abych se následně škrábala do kopce ještě prudšího. Brzy jsem však měla v tlapkách prudký sráz i stoupání a už jsem si to tlapkala po rovince a spokojeně jsem si vrtěla chvostem.

 

Tlapkala jsem nádhernou přírodou, hledala jsem studánky i chytré cedule. Obtlapkala jsem Kašperk a než jsem se nadála, už jsem si to tlapkala mezi pastvinami a cestu mou zpestřovala řada řopíků, z nichž některé šly prozkoumat, do jiných byl vstup přísně zapovězen.

 

Kolem řopíků netlapkala jsem dlouho. Kde řada řopíků skončila, čekaly mne parádní výhledy. Opět jsem merčila šumavské kopce a kopečky, hluboké lesy i pastviny. Chvilku jsem se kochala pohledem do Čech, chvilku jsem koukala do samotného Německa. Než jsem se nadála, byla jsem zpátky v lese, v místě, kde v dobách ne tak dávno minulých, po staletí stála obec Ždánov.

 

U obce Ždánov jsem se na chvilku zatavila. Nechala jsem si přečíst chytrou tabuli, která pocestné seznamuje s historií obce. Zjistila jsem, že v obci bylo jen pár čísel popisných a bydlelo v ní jen pár člobrdů, kteří se obvykle živili prací v místních zlatonosných dolech. Co mne ale nejvíce překvapilo, bylo, že v obci žil i švec, který se živil spravováním bot, a uživili jej necelé dvě desítky člobrdů žijících v obci.

 

Další informace už byly veskrze smutné. Byla druhá světová válka. Obec byla v příhraničí. Přišel odsun a s ním život v obci skončil. Jen blízká samota Peklo zůstala snad obydlená. A je obydlená dodnes, jak si budete moci všimnout, až se v mých stopách vydáte.

 

Ze samotného Pekla jsem si to namířila rovnou do nebe a dál do šumavských hvozdů. Měla jsem hodně o čem přemýšlet. A jaký je nejlepší způsob na zpracování myšlenek? No přeci pohyb přírodou. Svoboda. Kopečky. Když se to vše zkombinuje, je kebule čistá hned a těší se na další pořádné dobrodrůžo.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)