Muzeum lehkého opevnění Soumarský most, CHKO Šumava

                           

Kraj: Jihočeský kraj

Okres: Prachatice

GPS souřadnice: 48.9054161N, 13.8259097E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/macebucecu

Dnes vás, kamarádi, zavedu do Muzea lehkého opevnění, které jsem objevila při svých toulkách Šumavou. Muzeum najdete u Soumarského mostu.

 

Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Kamarád Puňťa pomalu, ale jistě, přebíral vládu nad oblohou. Šedivé mraky se trhaly, ptáčci začínaly zpívat a vlahý větřík vanout. Den začínal být jako korálek a já jsem byla na Šumavě pevně rozhodnutá užít si tento den, jak nejlépe umím.

 

Tlapky mé nesly mne po asfaltové silničce z malého kopečka. Utlapkala jsem jen pár kroků, když jsem po své levé tlapce zmerčila českou vlajku. Vlajka vlála z malého vrcholku, který mi z dálky něco připomínal, ale ne a ne jej doostřit. Co to merčím, musela jsem zjistit zblízka. Protože jsem tušila, že merčím místo neobyčejné, našponovala jsem ušadla, promrkala očadla, famfrňákem jsem se několikrát zhluboka nadechla a než se člobrdice zmohla na povel, už jsem si to tlapkala ke svému cíli po měkoučké pěšině.

 

Tlapkala jsem tempem tlapka tlapku mine. Do kroku jsem si spokojeně vrtěla chvostem. Utlapkala jsem jen pár kroků, když se po mé levé tlapce objevila chytrá tabule. Skočila jsem dlouhý skok, když jsem po své pravé tlapce zmerčila těžké železné dveře a vchod kamsi do hloubi země.

 

To se ví, chytrá tabule musela počkat. Člobrdice byla pár kroků za mnou a já neměla čas čekat. Se všemi smysly v pohotovosti vydala jsem se do hloubi země. Opatrně jsem protlapkala dveřmi, když v tom jsem se ocitla kdesi mezi betonem. Cesta má skončila, což mi nedávalo vůbec žádný smysl. Vždyť proč by těžké kovové dveře chránily vstup do malé místnosti vylité betonem?

 

Rozhlédla jsem se kolem sebe a všimla jsem si úzké chodbičky vedoucí vpravo. Natáhla jsem krk, hodila jsem očadlem doprava a to, co jsem zmerčila, mne přimělo se posadit.

 

Očadla má koukala do místnosti s kulometem, přilbami a dýchacími maskami. Z místnosti vycházel pach nebezpečí, chladu a vápna. Kde to jsem, štěklo mi hned. Byla jsem v řopíku, místě, které mělo v ne tak dávné minulosti bránit Českou zem.

 

To vám štěknu, kamarádi, tohle místo je ták zvláštní. Jako by bylo v plné pohotovosti i dnes. Což naštěstí není mobilizací, ale šikovnou rukou člobrdů, kteří pro nás připravili Muzeum lehkého opevnění. Toto místo by měl navštívit každý, kdo chce alespoň trošku pochopit Šumavu. Alespoň to mi říká člobrdice. Řopíky, nikoli řapíky, jak někteří člobrdové tyto malé stavby mylně nazývají, jsou sice napříč Českou republikou na mnoha místech, ale právě na Šumavě, kde nikdy nebyl život lehký, vám pomohou pochopit, proč je Šumava taková, jaká je. Jsou sice jen malým dílkem velké skládačky, ale bez tohoto dílku nelze Šumavu úplně pochopit.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)