Soumarské rašeliniště, CHKO Šumava

                           

Kraj: Jihočeský kraj

Okres: Prachatice

GPS souřadnice: 48.9049900N, 13.8337069E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/bocatuveke

Dnes vás, kamarádi, zavedu na Soumarské rašeliniště a provedu vás jeho okolím. Bude to výlet neobyčejný, tak se pohodlně usaďte a pojďte se toulat.

 

Den byl lehce pochmurný. Po obloze pluly šedivé mraky, které ne a ne se rozhodnout, jestli zaprší. Naštěstí pomalu, ale jistě, na oblohu stoupal kamarád Puňťa, který dával tušit pěkný den. Na začátek podzimu bylo příjemné teplíčko, takže netoulat se by byl hřích.

 

Tlapky mé nesly mne po asfaltové silničce z parkoviště kamsi z kopečka. Utlapkala jsem jen pár kroků, když jsem po své levé tlapce zmerčila povalový chodníček, který mne přiměl změnit směr. Kde jen se tu chodníček vzal a kam vede, to jsem musela zjistit. Našponovala jsem ušadla, promrkala očadla a s famfrňákem zavětřeným do omamné vůně podzimu vydala jsem se na pořádný průzkum.

 

Tlapkala jsem po povalovém chodníčku a očadla jsem si mohla vykoukat. Co chvilku jsem zmerčila chytrou tabuli, která mne informovala o místní floře, fauně i historii. Pod některými tabulemi zmerčila jsem kebuli skřítka, který tudy provází malé turisty.

 

Povalový chodníček vedl mne parádní přírodou. Chvilku jsem tlapkala smíšeným lesem, chvilku jsem tlapkala mezi mladými břízkami. Chodníček se kroutil doprava i doleva, když v tom, najednou, se mladý les rozestoupil, z klikatící cesty stala se rovinka a já jsem měla jako na dlani parádní rašeliniště.

 

Rašelinu by tu jeden pohledal. I když místy se zmerčit dala. Všude, kam jen mé očadlo pohlédlo, rostla rašeliništní travička, jen občas bylo místečko, kde se v rašelině rochní mí kámoši divočáci. Že se jedná o místečka hojně navštěvovaná, bylo znát na první pohled. Stopy mých kámošů byly čerstvé, dokonce i na nejednom stromě zmerčila jsem ještě nezaschlou zeminu.

 

S kebulí plnou myšlenek, jaké asi musí být láznění v rašeliništi, tlapkala jsem dál po povalovém chodníčku. Do rašeliniště mne člobrdice nepustila. Chvilku jsem smutnila, ale když mne tlapky donesly před vyhlídkovou věž, bylo po smutnění. Vyhlídková věž sice nebyla přístupná, ale to bylo to nejmenší, co by mne tížilo. Právě u vyhlídkové věže jsem začala merčit houby a houbičky všech druh a barev, až mne přecházel zrak. Houby rostly mezi keříky borůvčí, občas jsem snad zmerčila brusinčí a než jsem se nadála, povalový chodníček skončil a já jsem byla u řopíku na břehu Teplé Vltavy.

 

To vám štěknu, kamarádi, to vám bylo místečko. Řopík byl přístupný, ale já jsem do něj nešla. Na hladině Teplé Vltavy merčila jsem rodinu labutí s labuťátky. To už se mi nepovedlo mnoho mnoho let. Ale tady, v srdci Šumavy, jsem opět měla tu čest labutí rodinku potkat.

 

Od Teplé Vltavy vzala jsem to napříč bývalými blaty kamsi dál do přírody. Pod fousky jsem si poštěkávala, jakou krásnou přírodou si to svištím. Člobrdice mi pověděla, že tudy v době dávno minulé chodili převaděči a pašeráci, kteří znali všechny místní pěšinky. Pokud by prý šlápli vedle, vzala by je zem. Co tím člobrdice myslela, jsem raději nezjišťovala. Už takhle se mi zem místy hýbala pod tlapkami a to je pocit, který vůbec nemám ráda. Ale prý jsem byla v bezpečí.

 

Než jsem se nadála, byla jsem opět u Teplé Vltavy. Prohlédla jsem si parádní dřevěný most, který krásně ladí s místní přírodou. Brzy mne tlapky donesly zase zpátky do lesa, kde jsem míjela řopík za řopíkem. Než jsem se nadála, byla jsem v místě, kde kámoši bobři postavili mokřady a v mžiku jsem byla zpátky na parkovišti, kde na mne trpělivě čekal Toyoťák.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)